Říjen 2013

Monologue despair

5. října 2013 v 15:16 | Bianca |  Artwork
Odpusť mi můj anděli,odpusť mi mou pýchu
že jen tebe vinila jsem ze sobectví hříchu

Sama sobě navždy
štěstím svým jsem strůjce
pravidla upravujce
Sama sobě navždy...
Nevzdám se své pravdy
sama sobě v nitru vládnu
.....bez tvé lásky však uvadnu

Dívka tak sobecká že neumí dát lásku
přec by vlastní štěstí
pro tebe dala v sázku
však naše společné štěstí
chmurný osud věstí
nechci už ni kapku sváru
nechat cit
rozplynout v páru
každý sám máme svůj cit
musíme však nechat se být

Teď tu tiše před oltářem
s pergamenem a kalamářem
píšu slova viny
inkoustové slzy
zapíší mé splíny

v agonii bolesti
svým pocitem tě dusím
když najednou jsem taková
jistě se ti hnusím
Jak slepá slepě vinu
vmetla jsem ti do očí
netušíc že v splínu
zpět se ke mě otočí

tak dejme si sbohem
a zanechme sváry,
odpuštění přec dokáže
čáry

nemusíš o sebe ni o mě se bát
když odejdeš od ženy co nemá ti co dát

pro vlastní svobudu zapřela by cit,
pro vlastní bolest nenechá tě být

Dost bylo hádek a dost bylo svárů
chce to jen udělat tlustou černou čáru
nechat cit rozplynout jako vodní páru

uvidíš milý půjde to snáz,
když místo lásky pocítíš mráz


Locked in their own world...

5. října 2013 v 14:15 | Bianca |  Offtopic
Jelikož introverti jsou velmi uzavření,tudíž ani o těch které znám toho nevím příliš....napíši něco z vlastního pohledu....
jsem introvertní melancholik a miluji umění....to se na mě dost podepsalo,tudíž to těžko bude aplikovatelné na každého introverta....

*Své opravdové emoce vyjadřuji jen zřídka,většinou jen lidem ve které mám skutečně důvěru,ale i přes to jsem stále obezřetná a povím jen tolik kolik je nutné....jn já znám celou pravdu....nestačí totiž znát jen jednu kapitolu....potřebujete mít celý příběh
*Pokud mi někdo ublíží,začnu přemýšlet co všechno o mě ví a jak by s tím mohl naložit....chráním sama sebe a svůj vnitřní svět,své emoce....bez nich nemá můj život smysl....kdyby se všichni dověděli celou pravdu...vytvořím si novou....tohle totiž neunesu
*Rozdíl mezi mnou a člověkem který jen chrání své soukromí je takový,že vytvořím iluzi toho že nic neskrývám....mohu o sobě říct všechno a stejně nepovím nic.....
*Nikdo nemá právo vědět jak se opravdu cítím a nad čím přemýšlím pokud to sama neuznám a nedám mu svůj pocit najevo.....ten kdo tohle poruší rozzlobí ledovou královnu a ta mu odpoví jen řezavým,mrazivým chladem...
*Jsem vřelá ale i chladná....oboje dávám najevo,jsem si moc dobře vědoma že na základě informací a činů které ostatní vidí a vědí si vytváří svůj úsudek o tom v jakém poměru se v mé povaze tyto dva aspekty vyskytují
*Občas mám problém emoce ukázat,nebo je správně vyjádřit-ale ani to není na škodu.....občas se to hodí
*K vyjadřování emocí používám často hádanky,symboly a přirovnání,ale občas i tón hlasu,nebo gesto obsahuje mnohem víc emocí než se zdá
*Nikdy neříkám slova do větru a nikdy neřeknu úplnou lež....
*Nikdy si nejsem jistá co přesně si o mě druzí myslí,ale jsem si jistá že nikdo neví celou pravdu....já jim ji přeci nesdělila
*Neprojevuje emoce bouřlivě a bez rozmyslu,pokud to tak vypadá tak je to buď můj promyšlený tah,vyjádření vnitřního konfliktu,projev soudržnosti s okolím,moje obrana,nebo se mi jen chce vypadat pro jednou "v pohodě" ......
*Kdykoli někdo bude mít zájem se mě na něco zeptat,tak dostane odpověď,její formu,obsah a čas kdy ji dané osobě sdělím však určuji já....Nemám ve zvyku se opakovat,nebo něco vysvětlovat,pokud to udělám,tak už to něco znamená






Teď víte téměř celou pravdu ....nebo je to jen to co chci aby druzí věděli?